Američané WHILE HEAVEN WEPT nadprodukcí tedy rozhodně netrpí. Šest let od vydání posledního alba „Of Empires Forlorn“ byly vyplněny zběsilými personálními rošádami a hledáním optimální sestavy pro tvorbu jeho následovníka. Je až neuvěřitelné, že to Toma Phillipse, coby posledního mohykána z původní trojice, která v roce 1994 přišla s první demonahrávkou kapely, po těch letech stále baví. Toto si člověk řekne okamžitě po seznámení se s pečlivým zvukovým kabátkem a aranžmá novinky „Vast Oceans Lachrymose“.

Tohle samozřejmě byly devizy i předchozích počinů skupiny, nicméně ony zmiňované četné personální turbulence v průběhu šesti let a pečlivá studiová práce slyšitelná z každé skladby, či jejího dílčího motivu, staví Phillipsovu sveřepou výdrž do obdivuhodného postavení. Hudba, kterou jeho formace (dá-li se tak v důsledku uvedeného hovořit o regulérně fungující kapele), se možná i díky tomu ocitá jakoby mimo čas a prostor. Album, jako je to právě recenzované, by mohlo vzniknout klidně i před deseti lety a přesto ani dnes nezní jen pouze jako zdařilé vzpomínání na časy minulé. Že byl rok 2009 zároveň i rokem připomenutí se kdysi podstatně čilejší epické odnože doom metalu, dokázala jak další nahrávka stále agilních žánrových nestorů CANDLEMASS, tak můžeme říci, že i přece jen o něco méně hlasitý návrat WHILE HEAVEN WEPT.

(sub)Žánr, který je od klasického dřevního doom metalu tolik odlišný, je však i přesto se svým brutálnějším bratříčkem pevně spojen v podobě melancholických a tklivých nálad, které se snaží obě tyto větve jednoho kovového směru evokovat. Hudba na „Vast Oceans Lachrymose“ je velmi pestrá, pečlivě zaranžovaná a promyšlená do každého detailu. Drží pohromadě jako důkladně sestavený model plachetnice, hrdě se vyjímající ve vitrínce. Každý melodický motiv, každé intermezzo anebo pro změnu tvrdší kytarová poloha do sebe přesně zapadají. Nic nepůsobí rušivě, či nepatřičně. Zatímco na minulé desce vokály obstaral sám Phillips, nyní svěřil mikrofon do rukou Raina Irvinga, jenž mimo jiné působil i v kapelách ALTURA a EVERY WAKING HOUR. Jeho vokální projev věrně kopíruje nástroje za ním. Nepouští se do zbytečně excentrických eskapád, ale naopak, pevně ukotven v heavy metalové melodičnosti se snaží co nejvariabilněji pracovat v těchto pevně daných mantinelech. Táhlé výšky netahají uši, nepůsobí pateticky a i v těch expresivnějších momentech si zachovávají přijatelnou míru sladkobolnosti, která neurazí ani posluchače, jemuž heavy metalové vokály příliš nevoní.

Epické ambice nahrávky jasně naznačí úvodní patnáctiminutová kompozice „The Furthest Shore“, jež na své ploše prozradí téměř vše podstatné. Dramatické melodie, vypjaté refrény, akustické mezihry i emotivní finále. Instrumentální úroveň alba je rovněž odpovídající jeho důkladné přípravě, až by se chtělo říci, že je na něm téměř vše úplně dokonalé. To samozřejmě není. WHILE HEAVEN WEPT sice potěší vyznavače kvalitní, a to jak produkčně, tak i instrumentálně provedené metalové muziky, která zrovna nemusí objevovat nové světy. Na druhou stranu americké uskupení toho moc nového nepřináší, což by se po šesti letech čekání mohlo označit i za negativum. Druhá (možno říci, že i kuriózní) výtka by se dala pronést směrem k poměrně skromné stopáži. Pravda, 42 minut hracího času je někdy až příliš mnoho, ale vzhledem k tomu, že kapele ani v závěru nahrávky zjevně nedochází dech, je škoda, že zrovna v případě takto epicky pojatého díla se posluchač nedočká ještě alespoň jedné další kompozice.

Byla by veliká škoda, kdyby „Vast Oceans Lachrymose“ zapadlo. Vychází u malého labelu, takže cestu si k němu najdou pravděpodobně především příznivci předchozí Phillipsovy tvorby. S čistým svědomím jej však mohu doporučit například i těm, kteří mají rádi instrumentální propracovanou hudbu, ale melodické metalové vokály je spíše iritují. Vlastní zkušenost prozrazuje, že existují i výjimky potvrzující pravidlo. Jak dlouho se bude čekat na další album je pak možné v tomto případě prohlásit za irelevantní otázku. U WHILE HEAVEN WEPT to totiž nehraje příliš podstatnou, jestli vůbec nějakou, roli.